13. 10. 2018

Jak jsem se stala dárkyní vajíček

---

První kontakt s klinikou a první návštěva

Po odeslání formuláře mi došlo potvrzení a telefonní číslo, ze kterého se mi mají ozvat. Zavolala mi koordinátorka pro darování vajíček a společně jsme našly termín, kdy se můžu dostavit na takové vstupní vyšetření. Přišel mi email, kde bylo potvrzení, na kdy jsem objednaná, kde klinika sídlí a taky takový formulář, do kterého se vypisují všechny informace o rodinných příslušnících, jejich datum narození a zdravotní stav. Tak to mi moc pomohlo, že jsem tento rodokmenový dotazník mohla vypisovat doma, volala jsem mamce a zjišťovala datumy narození příbuzných a jejich závažné nemoci.

Klinika sídlí hodně na kopci, takže jsem si to nahoru vyšlápla, byla to krásná procházka, nikdy jsem v těch místech nad sídlem policie nebyla. Opravdu krásný výhled na Zlín. Klinika se přímo u lesa. První jsem byla trochu zmatená, když jsem vešla do budovy, ocitla jsem se na recepci hotelu, ale recepční mě ujistila, že jsem správně. Nevěděla jsem, že Tomášov je IVF klinika a hotel zároveň. Paní na recepci mi změřila teplotu a šla jsem po schodech nahoru do 2. patra, kde je vstup do IVF kliniky. Na recepci jsem se zaregistrovala a čekala na vyzvání, až půjdu na řadu. Vidět kolem sebe tolik lidí, žen i párů, kteří mají problém s otěhotněním mě jen utvrdilo, že jsem tady správně. Paní doktorka byla moc příjemná, ptala se mě na základní informace o mém zdravotním stavu, udělala mi ultrazvuk, kde jsme se dozvěděla, že jsem zdravá a vše mám v pořádku. I já jsem se hodně psala, dostala jsem prostor na všechny mé otázky. Paní doktorka mi všechno vysvětlila, vše mi bylo jasné, věděla jsem co mě čeká, což mě hodně uklidnilo. Sestřičky mi vzaly krev a vše bylo hotovo.

Moc mě potěšil balíček z lékárny, který jsem dostala jako pozornost za mé rozhodnutí.

Celkově jsem na klinice strávila asi hodinu. Zdlouhavé bylo čekání na zprávy, zda jsou i výsledky mých krevních tesů ok. Asi po 4 týdnech mi volala z kliniky sestřička, že má pro mě dobrou zprávu, jsem zdravá, výsledky mám na jedničku a jsem jako dárkyně vhodná.

Ptala se mě, jestli beru antikoncepci. Nikdy jsem ji nebrala. Dostala jsem teda za úkol s prvním dnem měsíčků začít antikoncepci užívat a napsat SMS na konkrétní telefon,

že jsem začala. To je důležité. Jakmile je známý tento den, už se může plánovat přesný termín darování. Antikoncepci mi poslali poštou v obálce až domů.

První den měsíčků jsem posla dle instrukcí sms jedné sestřičce se zprávou, že začínám první prášek antikoncepce. Ta se mi ještě ten den ozvala a s diářem v ruce už jsme spolu naplánovaly všechny kontroly a i den odběru vajíček. Celkově jsem antikoncepci brala necelý měsíc.

Vůbec jsem nechápala, proč mám brát antikoncepci, co to má společného s tím, že chci darovat vajíčka. Ale vysvětlili mi, že jde o sladění menstruačního cyklu mého a paní, která mé vajíčka dostane. Měla jsem tedy v tento moment naplánované celkem 3 návštěvy kliniky. První bylo vyzvednutí léků, druhá návštěva byla kontrola, jak moje tělo reaguje a třetí datum byl den odběru.

Zahájení stimulace – druhá návštěva kliniky iVF Zlín

Přišla jsem na kliniku, nahlásila jsem se u sestřiček a čekala. Mají tam docela šrumec, ale nečekala jsem dlouho, paní doktorka mi udělala ultrazvuk a na základě přechozích výsledků mi vystavila plán léků. Potom si mě sestřička vzala bokem, připravila mi všechny léky a začala mi vysvětlovat použití. Přesně mi řekla, kdy musím začít, vše bylo rozepsáno v plánu, který jsem dostala a brala si ho i s léky domů. Zrovna mi první injekce vycházela na víkend, takže jsem si začínala píchat léky úplně sama. Začala jsem Gonalem, který jsem si aplikovala, no prostě píchla, každý den ráno do břicha. Ten jsem měla rozepsaný v plánu asi na 10 dní.

Když jsem viděla injekce, přiznávám, trochu jsem dostala strach, nikdy jsem si sama nic nepíchala. Ale sestřička mě opravdu dobře připravila a uklidnila mě. Zvládá to bez problému spousta žen. Použití je jednoduché, tato injekce vypadá jako pero a má velice malou jehličku, která se každý den nasazuje čistá.

Dávkování je taky jednoduché, nastavila jsem přesnou dávku otáčením, vše bylo krásně vidět. Mám fotky, které přikládám nebo každému na žádost vše ráda poradím. Vše jsem fotila pro kámošku, která měla naplánovaný termín darování 14 dní po mně. Použitou jehlu jsem dostala za úkol vyhodit do kontejneru, kterým mě sestřička vybavila.

Kontrola, jak rostou vajíčka.

Jak jsem se dozvěděla od paní doktorky, na tuto kontrolu jsem přišla proto, abychom zkontrolovali, jak moje tělo reaguje na léky, jak vajíčka rostou a kolik jich zhruba je. Byla moc příjemná a vše mi vysvětlovala trpělivě.

Ukazovala mi taky na monitoru, jak ty vajíčka vypadají. Vypadá to na ultrazvuku jako bubliny, bylo to moc zajímavé. Vajíček jsem měla na této kontrole 13. Protože byly ještě malinké, bylo potřeba ještě pokračovat s Gonalem dál a zároveň mi paní doktorka přidala ještě 1 injekci, aby se nestalo, že vajíčka popraskají dřív, než se odeberou.

Tato injekce byla taky docela v pohodě, píchá se do nohy nebo taky do břicha, záleželo na mně. Injekce se ředila, musela jsem nalít vodičku do prášku a zase zpět

nasát, ale bylo to jednoduché. Sestřičky mi vše opravdu pečlivě vysvětlily a existuje i spousta videí na youtoubu, kdyby něco. Taky jsem dostala telefon, na který můžu kdykoliv zavolat, kdybych něco zapomněla, tak jsem byla v klidu. Sestra mě upozornila, že místo, kam si injekci Cetrotidu píchnu mě může svědit a nebo může zčervenat nebo lehce zatvrdnout. Já jsem cítila lehké svědění, jako po komárovi. Ale za několik hodin to zmizelo. Cetrotid jsem si píchala zároveň s Gonalem až do konce.

Posledním lékem byla injekce, díky které vajíčka dozrály přesně v den, kdy se odebírají. Píchá se večer v přesnou hodinu, sestřičky mi radily, ať si nastavím upomínku, že se na to nesmí fakt zapomenout, jinak by bylo všechno ztraceno a žádné vajíčka by mi neodebrali. Super pomoc z kliniky byl telefonát, kdy sestřičky zavolaly chvíli před tím, než jsem si měla ten lék Decapeptyl píchnout. To byla úžasná podpora a připomínka. Pamatuju si, že jsem si Decapeptyl píchla v úterý večer. Na druhý den – ve středu už nebyly žádné injekce. Ufff. Skvělý pocit, že mám píchance za sebou. Ve čtvrtek ráno mě čekal už odběr vajíček.

Den darování vajíček

Den odběru vajíček byl ve čtvrtek. Měla jsem přijít do 3. patra na 7 hodin na lačno, od půlnoci jsem vůbec nepila ani nejedla. Je to důležité kvůli kratičké narkóze, ve které se odběr provádí. Proběhla registrace u sestřiček, jako při každé návštěvě kliniky, ukázala jsem občanku, odevzdala protokol s rozpisem léků a musela jsem odpovědět na kontrolní otázku, kdy jsem si píchla injekci Decapeptylu. Taky jsem vrátila všechny zbylé léky a stříkačky. Dostala jsem na ruku náramek se svým jménem. Vyplnila jsem krátký dotazník a souhlas s narkózou, který četl následně anesteziolog. Byly tam otázky ohledně mého aktuálního zdravotního stavu, předchozích zkušeností s anestezií, životního stylu (kouření, drogy, alkohol, alergie atd. Sestřička mě zavedla na pokoj, kde jsem si lehla na postel a čekala. Hodně praktické je mít s sebou vlastní noční košili a papuče, ve kterých jsem potom přešla na sál. Ale to mi poradily sestřičky při poslední kontrole.

A teď nastala ta chvíle, přišla jsem konečně na řadu a šla jsem na sál. Necítila jsem se jako v nemocnici, vše je tam velmi útulné, na chodbách visí krásné obrazy a na sál se přejde jen přes chodbu. Velkou podporou mi byly sestřičky, které byly vždy usměvavé a příjemné. Lehla jsem si na lehátko, rozhodila nohy na opěrky, za hlavou mi seděl anesteziolog, kupodivu jsem se cítila bezpečně, šlo vidět, že personál pracuje profesionálně, nebyl prostor ani důvod pro nějaký stud, sestřička mi napíchla žílu a už mi přáli dobrou noc, ani nevím, jak jsem usnula. Probudila jsem se až zpět na pokoji. Cítila jsem se jen ospale, necítila jsem žádnou bolest. Bylo mi dobře. Dvě hodinky jsem ležela napojená na monitoru a sestřičky mě pravidelně hlídaly, jak se cítím, pospávala jsem. Potom mě přišel zkontrolovat pak doktor, změřili mi tlak, ujistil mě, že vše proběhlo bez komplikací.

Co jsme teda nečekala byla snídaně do postele! Po 2 hodinách odpočinku jsem dostala skvělou lehkou snídani. To mě moc potěšilo a dodalo energii. Byla jsem propuštěná domů. Protože se po narkóze nesmí řídit, měla jsem už domluvený odvoz.

Po cestě k východu z kliniky jsem se zastavila na finančním oddělení. Tam jsem vyplnila žádost o proplacení nákladů. Mohla jsem si vybrat, jetli mi kompenzaci ve výši 33 000 Kč zašlou na účet nebo si je odnesu rovnou v hotovosti. Volila jsem hotovost. 

Doba po darování vajíček

Než jsem odešla z kliniky, dostala jsem ještě instrukce, jak se chovat následujících 24 hodin. Na propouštěcí zprávě jsem měla telefonní číslo, nonstop linku, na které jsem mohla zavolat při jakýchkoliv potížích nebo obavách. Cítila jsem se tak opravdu opečovaná a v bezpečí, prostě v rukou odborníků. V den odběru mi doporučil lékař polehávat, odpočívat, klidový režim, lehké jídlo, hodně tekutin. Já jsem se cítila dobře a tento odpočinkový den jsem si opravdu užila. Měsíčky mi přišly normálně, bez zpoždění. Říkali mi, že první den měsíčků je možné nasadit první prášek antikoncepce, ale já jsem ji nebyla zvyklá brát ani předtím, proto jsem ji nenasazovala. Když se tak ohlédnu, byla ro dobrá zkušenost, která mě posunula. Taky jsem si dokázala, že si umím píchnout injekci. Na to jsem pyšná, dozvěděla jsem se, že jsem naprosto zdravá. Což je hodně cenné a asi to nejlepší na tom všem je pocit, že jsem někomu pomohla. Pomohla jsem nějakému neplodnému páru ke splnění jejich snu a já věřím, že se mi to nějakým způsobem někdy vrátí.