6. 12. 2012

Porodíte nám děťátko prosím?

---

"Dá se u nás nějakou cestou nechat si odnosit dítě náhradní matkou? Poraďte mi, prosím. Vím, že spoustě lidí to přijde vyšinuté, ale já kvůli zdravotním problémům jinou možnost nemám .."

"Dobrý den, ráda bych se stala náhradní maminkou pro nějaký pár, kterému toto štěstí není bohužel dopřáno. Pomohu vám ke štěstí.!“ Tak znějí inzeráty, na něž lze narazit na internetu.

Na jedné straně lidé, kteří nemohou počít dítě, na druhé ženy, jež se rozhodnou k těžko pochopitelné pomoci: odnosí a porodí cizí dítě, aby ho pak předaly biologickým rodičům!

Umožňuje to metoda asistované reprodukce IVF (in vitro fertizace), kdy se vajíčko oplodňuje spermiemi mimo tělo a poté je přeneseno do dělohy. Při náhradním mateřství se použijí pohlavní buňky páru, v němž žena nemůže z různých medicínských důvodů plod odnosit. Embryo se pak vloží do dělohy jiné ženy. Technicky nejde o nebezpečný a složitý výkon, problematičtější je to

z hlediska práva, etiky a psychiky zúčastněné trojice.

Česká republika patří k zemím, kde je možné popsaný postup provést. Není sice upraven zákonem, ale není ani zakázán. Podle právníků jde o dovolené jednání.

Už sedm let ve Zlíně

Oplodnění ve zkumavce u nás bylo poprvé provedeno v roce 1982 na brněnské gynekologicko-porodnické klinice. Členem týmu byl i nestor tohoto oboru prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc., který je dnes přednostou Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie Zlín a v roce 2005 u nás poprvé pomohl neplodnému páru náhradním mateřstvím. Tým lékařů zlínské kliniky se mu od té doby věnuje a veřejně ho také přiznává.

Jak problematiku řeší stát? V roce 2009 byla vytvořena pracovní skupina, ve které byli kromě politiků (ministři spravedlnosti a zdravotnictví), lékařů (mj. ředitel zlínské kliniky David Rumpík)

a právníků, zástupci psychologů a etiků. Členem byl i psychiatr Radkin Honzák, který patří k velkým kritikům metody. Komise měla na téma náhradního mateřství vytvořit celospolečenskou diskuzi. Velkým odpůrcem byl tehdejší ombudsman Otakar Motejl, jenž zastával názor, že nikdo nebere ohled na dítě a neptá se ho, jestli chce "být z náhradní maminky". Dnes se řešení legislativy náhradního mateřství na vládní úrovni vlivem jiných problémů země odsunulo do pozadí.

 

Do dnešních dnů ve zlínské klinice umělé oplodnění náhradní matky absolvovalo 79 párů, v 28 případech se to povedlo a žena dítě donosila. Tři ze zúčastněných popsali pod podmínkou naprosté anonymity své pocity. Pod pravými jmény se bojí mluvit kvůli reakci veřejnosti i nejbližších přátel.

Proč se některé ženy rozhodnou, že odnosí cizí dítě?

Iveta (32):
Je to úžasný pocit!
Před dvěma lety odnosila biologickým rodičům dítě. Je svobodná matka, má sedmiletého Jakuba.

Seznámit se s párem, který hledal náhradní matku, jí pomohl internet."Hledala jsem na různých serverech," vzpomíná. "Dopisovala jsem si asi se třemi mladými dvojicemi. Jedni se po čase vůbec neozvali, druhým jsem nesedla. Třetí ale dorazili na smluvenou schůzku a už od začátku jsme si padli do oka. Žena s vrozenou vývojovou vadou by bez dělohy nemohla dítě odnosit. Pak jsme se setkali u mě doma, chtěli vidět mé zázemí."

Trojice se někdy v září 2009 vydala za lékaři do Zlína. Tam byli poučeni, následovalo školení u právníka. "Tehdy mě trošku vyvedlo z míry, že kvůli některým paragrafům hrozí postih, pokud bychom v nějakém detailu udělali chybu. Málem jsem to vzdala, ale stejně to ve mně pořád hlodalo. Už jsem poznala Moniku a Jirku, slyšela jejich příběh. Dojalo mě, jak mi Monika v e-mailech líčila, kolik trápení a studu si kvůli plastice vaginy prožila, jak se vždy bála mužů, svěřit se jim s tím... Na Jirkovi si vážím, že když se to při randění dozvěděl, nepustil ji k vodě a dokonce se s ní oženil. A tak jsem do toho šla! Navíc já už dítě mám a další už opravdu nechci."

Počátkem roku 2010 došlo k umělému oplodnění, Iveta otěhotněla na první pokus. "Porod a odebrání dítěte pak bylo na tom všem nejtěžší," dostává se Iveta ke klíčovému momentu. "Ale udělalo se to záhy po jeho narození a věděla jsem, že to malé není biologicky moje, že dělám těm dvěma radost a že bude v dobrých rukou. A funguje to i dnes. Je hezké, roste. Člověk je rád, když mi zrovna nedávno přijeli malou ukázat, jak roste. Člověk je rád, když znovu vidí ten pár. Je to opravdu paráda. Občas se stýkat všichni budeme, je mezi námi vztah, který nedokážu popsat, a ani ho jen tak nikdo nepochopí.“

Marek (36) a Eliška (34)
Šli jsme do toho s kamarádkou
Elišce byl před čtyřmi roky zjištěn karcinom děložního čípku a lékaři jí odstranili dělohu

 

Naděje na jejich biologického potomka se tím zdála vyhaslá. Slyšeli ale o možnosti náhradního mateřství. "Trošku jsme měli výhodu, že s námi celý problém sdílela moje kamrádka Petra," popisuje Eliška. "Má už dvě děti. Věděla, jak se kvůli tomu trápíme, čím jsme si prošli kvůli té rakovině. Jednoho dne Petra povídá: "Tak vám toho prcka odnosím, co vy na to?" Já a Marek jsme na ni koukali překvapeně a mysleli si, že to jen nadhodila z legrace. Dlouho jsme pak s Markem přemýšleli, několik nocí nespali, až jsme se rozhodli do toho jít. Pročetli jsme internet a nakonec přišli v srpnu 2008 na kliniku do Zlína. Už všichni tři."

Sladění cyklů obou žen a oplodnění se podařilo v listopadu, dítě se po nekomplikovaném těhotenství narodilo zdravé. "Měli jsme výhodu, Petru jsme znali dlouho," popisuje Eliška. "Něco nám říkalo, že je nad věcí a dítě po porodu bez problému předá. Ale po pravdě jsem také měla často strach, že se bude trápit, že k tomu malému během těhotenství přilne. Vídali jsme se sice neustále, ale bylo to něco nového a nikdy nevíte. Nevím, jestli bych do toho šla, kdybych Petru neznala. Vše ale proběhlo a dodnes probíhá bez potíží. A naší Adélce jsou už čtyři roky!"

Jak je to právně možné?

• Náhradní mateřství se dotýká tří zákonů: zákonu o rodině, zákonu o sociálně právní ochraně dětí a zákonu o péči a zdraví lidu. Je nutné si dát pozor, aby například úplatou za náhradní mateřství nedošlo k naplnění trestného činu obchodování s dětmi!
• Soulad rodičovství genetického a rodičovství v právním slova smyslu je možné obecně uskutečnit dvěma způsoby: určením rodičovství nebo osvojením.
• Určení rodičovství je velice složité, většina párů proto volí osvojení. Za matku je podle zákona považována žena, která dítě porodila.
• U určení otcovství je to jednodušší: za otce se považuje muž, který dal k umělému oplodnění ženy souhlas a poskytl spermie. Tatínek je tedy zapsán v rodném listě a může si miminko odnést z porodnice. Během předadopční péče může náhradní matka do procesu vstoupit a dítě si vynutit zpět. Největší riziko je tedy její nesouhlas! Po nabytí právní moci (rozhodnutí soudu po šesti měsících až jednom roku) už není cesty zpět a pár se právně stává rodiči.

Vzal jsem to jako obrovskou výzvu

Odpovídá MUDr. David Rumpík, ředitel Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně.

Kdy se zvažuje možnost náhradního mateřství?

Nejčastěji u párů, které chtějí potomka, ale žena už od dětství nemá dělohu. Lékaři na to zpravidla hned nepřijdou, kojenci se totiž vaginálně nevyšetřují, jen zvenčí genitál, ale pochva končí po dvou třech centimetrech. Přijde se na to v pubertě, když se nedostaví měsíčky a slečna vyhledá doktora. Někdy se to zjistí s prvním pohlavním stykem.

Poté tyto ženy absolvují dost náročné operace u plastického chirurga. Vytváří se jim umělá pochva a následuje dlouhé období, kdy doma sedávají na speciální stoličku s modelem penisu a jakoby si tvarují pochvu. Slečna to musí absolvovat každý den, určitou dobu. Samozřejmě je to pro ni traumatizující. To je asi polovina z našich pacientek v programu náhradního mateřství.

Druhá nejčastější skupina pacientek jsou ženy, kterým musela být kvůli rakovině odebrána děloha. Je jasné, že nemohou mít děti. Proto je jediná volba adopce nebo náhradního mateřství. Tyto ženy totiž mají vlastní vajíčka, muž spermie a mohou mít dítě. Potřebují ženu, která by ho odnosila.

Co proces náhradního mateřství obnáší?

Přijde za námi pár, který právě z popsaných důvodů nemůže mít miminko. Máme zavedený vnitřní systém, že k tomu musí mít indikaci. Nemůže si to někdo vymyslet jen z rozmaru, že nechce odnosit dítě. Třeba bohatá podnikatelka, která si nechce těhotenstvím zkazit postavu.

A stalo se to někdy?

Zatím ne, taková paní se na nás nikdy neobrátila... Následně dostanou kompletní poučení, jak vše probíhá, a zjistí, že si musejí najít náhradní maminku. My to zprostředkovat nemůžeme. Naplnili bychom skutkovou podstatu jako při obchodování s lidmi. Fáze hledání náhradní matky je nejtěžší. Devadesát devět procent našich klientek hledá přes internet. Stává se, že mnozí maminku nenajdou, vzdají to a my už je nikdy nevidíme. Na druhé straně jsme tu měli páry, kterým se to podařilo i za měsíc. Všichni také dostanou přesnou právní konzultaci.

Jaká jsou největší rizika tohoto procesu?

První je, že náhradní maminka by po porodu mohla změnit názor a miminko biologickým rodičům nedat. V České republice není zákon, který by matce nařizoval odevzdat někomu dítě. Platí zákon o rodině a matka je ta, která dítě porodí. Není také možné na to napsat žádnou smlouvu. Druhé riziko je pro muže, jehož spermie se použije. Pokud si náhradní matka dítě nechá, on ho u sebe nemá, ale musí na něj platit výživné. Je tatínek, to už nikdo nezpochybní. A existuje samozřejmě obava, že náhradní matka bude desperátka, která jde do akce vyloženě pro peníze. V těhotenství nebude navštěvovat poradnu a bude kouřit, pít alkohol... Děťátko může být poškozeno.

Kdo jsou náhradní maminky nejčastěji?

Typicky je to svobodná matka, samoživitelka. Tady musím uvést oprávněný argument kritiků, že řada těch maminek to dělá z nějaké sociální nouze. V ambulanci z nich samozřejmě nečiší touha po penězích, vždy je to v duchu, že chtějí pomoct. Jenže to také většinou není  zabezpečena žena z rodiny. Další zajímavý postřeh: nikdy jsme tu neměli bezdětnou maminku, všechny už měly dítě.

Existuje nějaký důvod, kdy byste si řekli, že této náhradní mamince umělé oplodnění neprovedete?

Od pohledu asociálku jsme tu ještě neměli. Vždy považujeme potvrzení, že je náhradní maminka zdravá, sami provádíme mnoho testů na infekční nemoci i pohlavní choroby jako HIV, žloutenku, syfilis.

Co se děje, jakmile se dítě narodí?

Tatínek se přímo určen jako biologický otec, a tak si děťátko z porodnice může odnést. Pak nastupuje proces osvojení ze strany biologické maminky. A ten není lehký. Je v řízení právníků a trvá zhruba šest měsíců až rok.

Proč vás vůbec napadlo pustit se do náhradního mateřství? Sám jste si vědom rizik a hovoříte o nich otevřeně.

U nás se o tom mluvilo, ale nikdo neměl odvahu to provést. V některých zemích je to legální zákrok, jinde trestný. V Česku to zákon zatím neřeší. Cítil jsem to jako velkou výzvu, přičemž beru na vědomí i kritické argumenty a nepopírám je. Měli jsme hodně akcí, debat. A pokaždé se najdou lidé, kteří jsou zásadně pro, lidé zásadně proti a pak spousta názorů, které jdou do extrému. Rozčilují se, že je vše špatně, že riskujeme spoustu věcí. Argumenty jsou to určitě dobré. Vždy ale těm lidem říkám: vžijte se do situace párů, které nemohou mít dítě, přičemž vědí, že tato technika je možná.

Uvádí se, že to děláte jako jediní v republice. Je to pravda?

Určitě o dělají i v jiných centrech, ale moc se o tom nemluví. My se k tomu jako jediní otevřeně hlásíme.